Chalupa Tara

Jablonec nad Nisou

Jablonec nad Nisou (německy Gablonz an der Neiße, polsky Jabłoniec nad Nysą) je statutární město v Libereckém kraji, 9 km jihovýchodně od Liberce, v údolí řeky Nisy a jejich přítoků. V roce 2011 zde žilo zhruba 45 tisíc obyvatel a má
rozlohu 31,38 km2.

O původu jména existuje několik teorií, za nejpravděpodobnější je v současnosti považována ta, že jméno „Jablonec“ je odvozeno od slova „jabloň“ (podle pověsti, která kolovala mezi většinovým německým obyvatelstvem, Jablonec vznikl kolem zájezdního hostince na křižovatce obchodních cest, u kterého rostla jabloň – dnes křižovatka „U Zeleného stromu“ s kruhovým objezdem).

První písemná zmínka o Jablonci pochází z roku 1356. Během vlády Jiřího z Poděbrad byl Jablonec jako součást maloskalského panství, přívržence Husitů, 30. srpna 1469 společně s obcemi Rýnovice, Maršovice a Jistebsko, vypálen. V zemských deskách z let 1538 a 1543 je pak Jablonec uváděn jako pustý. Pozvolné znovu osídlování přišlo až v druhé polovině 16. století, především v souvislosti s podmínkami pro sklářství. V druhé polovině 17. století zažívalo sklářství bouřlivý rozvoj a díky vývinu techniky drahokamové řezby se k němu přidal i bižuterní průmysl. Jablonec se stal světově proslulým střediskem obchodu s bižuterií. V roce 1880 zde byla pro tyto účely založena uměleckoprůmyslová škola. V roce 1888 bylo město napojeno na železniční síť tratí Liberec - Jablonec, ta byla zanedlouho prodloužena z Jablonce přes Smržovku a Tanvald až do Kořenova a tam napojena na síť tehdejších pruských železnic. To vše výrazně přispělo k rozvoji jabloneckého průmyslu. Díky takovému rozkvětu byl patrný i rozvoj architektury. Zdejší exportéři stavěli své domy zejména ve stylu secese. Za zmínku určitě stojí i výjimečně secesní kostel Povýšení svatého kříže. Mnoho staveb ve městě bylo postaveno s prvky dobového historismu, např. novorenesanční budova pošty, historizující budova městského divadla se secesními interiéry, či stavba evangelického kostela ve stylu novogotiky.