Český génius Jára Cimrman, dramatik, vynálezce, světoběžník, jehož stopu se mnozí snaží marně zachytit, je nerozlučně spojen s tímto krajem, což dosvědčují některé divadelní hry, objevené v lesovně pod Mariánskou horou vědeckým kolektivem v čele s doktorem Svěrákem a profesorem Smoljakem. Podařilo se zmapovat několik zastávek při jeho putování. Jednoho dne přijíždí vlakem Jára Cimrman (dále jen JC) z Pojizeří... po nějakém čase se jeho kroky ztrácejí na hranici do Slezska…
JC zde vystoupil z vlaku. V Návarově se prvně pokouší postavit most, dochovány jsou dnes jen staré pilíře. Most s sebou nese příběh o dvou obcích. Stavba mostu se prý, pro rozhádanost lidí, nakonec neuskutečnila…
Lesní stezkou od Návarova přichází JC na kopec nad obcí zvanou Olešnice, k místu u božích muk. Zastavuje se a sleduje krajinu, údolí a podzimní orbu. Radí lidem, ať se nelopotí s brambory. Vždyť mohou zbohatnout na zlatu, kterého je podél olší v potoce velké množství… Olešničtí zlatokopové se pak se svými výlovky chlubili ve zdejších několika hostincích… a obec dále nazývaná je Zlatou Olešnicí.
Při jedné návštěvě Hospody U labutě zažil JC rvačku, po hospodě pobíhá cikán s kudlou v zádech. Tuto historku později zhodnotil v divadelní hře Vizionář. Ta, spolu s hrou Posel světla, byla objevena v lesovně pod Mariánskou horou.
JC pobýval také na Českém Šumburku. Zajímala ho zde česká menšina v jazykově převážně německém Tanvaldu. Působil v jednotřídce a děti i dospělé vedl ke sportu. Vyhlášené zde byly jeho běžecké závody v zimníku, s batohem či kufrem.
Místo, které JC učarovalo a navždy se vrylo do jeho paměti a srdce, neboť bylo svědkem prvního dostaveníčka s Marijánkou, jeho láskou, údajně prý paní nadlesní Schmoranzovou.
Neustálá touha po Marijánce, která bydlela na kopci, přivedla JC k dalšímu nápadu: „Do kopce je lépe po schodech“ aneb „Jdeš po rovině a jdeš vlastně do kopce“. Občané Desné chtěli původně postavit lanovku, což jim JC rozmluvil…
Z tohoto místa sledoval JC průběh stavby přehrady. Hned od začátku mu bylo zřejmé, že hráz dlouho nevydrží. Jeho slovům v čilém stavebním ruchu nikdo nevěnoval pozornost. Jak se později ukázalo, místním se tato netečnost vymstila. Bohužel velká voda vzala s sebou i Marijánku, která v obci zrovna zařizovala nákup zimních bot pro svého synka…
Uchvácen pohledem do šíroširého kraje, nemaje již žádných závazků a v Čechách stání, zvažuje JC další kroky a rozhoduje se k cestě přes kopce dál a dál, do dalších nepoznaných zemí.
Tak jak se v kraji na mostě objevil, tak po jiném mostě kraj opustil a začal hledat koleje, aby mohl nasednout na nejbližší vlak…
Texty a ilustrace převzaty z webu http://www.cimrman.at
Proč bychom se báli na ty české skály? Ať už jsou to naše Suché skály nebo známe Prachovské skály, které najdete kousek od našeho ubytování, pro zapáleného horolezce se vždy najde vrchol, který je třeba zdolat. A trénovat můžete i na přírodním skalnatém útvaru v okolí.
